„Přece neprohrajem s gymplákama!“ prohodil náš brankář Kuba, když jsem ráno klukům v šatně blanenské haly sdělil, s kým jsme ve skupině. „Já su taky gymplák,“ poznamenal jsem. „Aha, tak to pardon…“ žehlil svá neuvážená slova.
Kolem deváté jsme nastoupili proti Gymnáziu Rájec-Jestřebí a o chlup jsme nedostali kanára, takže 0:6. Druhý a poslední (v základní skupině, i vůbec ten den) náš zápas po zhruba hodinové přestávce s Gymnáziem Boskovice jsme prohráli rovněž, ale jen 0:2.
Slůvko „jen“ je zde zcela na místě. Boskovičtí byli jasnými favority naší skupiny, ba celého turnaje. Drželi jsme s nimi krok až do samého konce. Vytvořili jsme si dostatek šancí, v koncovkách (před oběma brankami) však muselo stát štěstí na jejich straně. Sehrát takové utkání proti prvnímu soupeři, kdoví jak by bývalo skončilo.
Poučení jsou dvě. Více soudnosti a domluvit si s pořadateli na příště nějaký předzápas mimo soutěž.
Robert Suchánek
