Když jsem byla na střední škole, nikdy jsem si nemyslela, že by ze mě jednou mohla být učitelka. A kdyby se mě snad někdo zeptal, asi by to bylo to poslední, co mě napadne. No a vidíte, dnes je ze mě učitelka, a dokonce na stejné střední škole, kterou jsem před lety úspěšně ukončila.
Možná se zeptáte, jaký je to pocit vrátit se do známého prostředí, ale v úplně nové roli? Jedním slovem – zvláštní. Na jednu stranu je to fajn, protože vám to prostředí není cizí. Znáte už některé kolegy, protože jsou to učitelé, kteří vás kdysi učili. Díky tomu je to určitě jednodušší, než když přijdete do zaměstnání, kde to vůbec neznáte. Na druhou stranu je to ale i obtížnější, protože si tam pořád tak trochu připadáte jako ten žák před lety a vybavují se vám stejné pocity. A tak vám trvá delší dobu, než přijmete tu roli učitele, než se Vám podaří vytvořit si určitou autoritu a můžete si říct, že víte, co děláte.
Tyto pocity ale nemusí být vždy jen na škodu, protože si mnohem lépe dokážete představit, jak se asi cítí žáci na druhé straně katedry. Možná by si to měl občas připomenout každý učitel, aby byl nejen přísný, ale i spravedlivý, aby byl učitelem, který vysvětluje a prověřuje, ale i chápe.
Takže jsem byla v této nové „roli“ zpočátku tak trochu nejistá. Pokud ale máte tak milé kolegy, jako u nás ve škole, kteří vám se vším rádi pomohou, poradí a povzbudí, nakonec se jednoho dne opravdu začnete cítit jako učitelka!
Ing. Bc. Jana Baráková