Fotogalerie - Dopoledne s florbalem

Když chceš někoho podplatit, musíš vědět jak. A to já nevěděl. Nikdy jsem se o to nepokoušel, až teď. Ale hezky popořadě.

Dva dny před vysvědčením se v tělocvičně sešlo osm družstev. Hrálo se ve dvou skupinách. V první družstva 1N, 1PZ, 1T a 2T. Ve druhé 2EU, 2S, 3NS a družstvo učitelů.

Některá družstva se pojmenovala. 1PZ si říkalo Palečci, 1T Zasaď strom, 2T Čonky a učitelé Nedomrlí hokejisti. Vím jen, jak vznikl název náš. Spoluhráč pan Vykoupil prohlásil: „Florbalisti jsou vlastně nedomrlí hokejisti.“

Někdo soutěží, protože ho to baví. Já, abych vyhrál. Svoji skupinu jsme vyhráli, klidně jsme v ní mohli být i druzí, neboť ze skupiny postupovala družstva dvě. Bylo to však těsné a jak jsem sledoval možné protihráče z vedlejší skupiny, začínal jsem pochybovat, že nám k celkovému vítězství postačí odvěká úcta k učitelstvu.

V ústraní jsem tedy oslovil pana rozhodčího Ondráka, jestli si uvědomuje, že jsme ze stejného kmene. Překvapilo ho, že za ním přicházím až teď a s prázdnýma rukama. Pohotově nabízená tatranka neměla patřičnou váhu. Ani složení.

Výherce první skupiny (1T) se křížem utkal s druhým postupujícím ze skupiny druhé (3NS). Mladší porazili starší, což bylo zlověstné. My pak porazili druhé postupující (1NS) z první skupiny.

Poražení z předchozích dvou zápasů se střetli v boji o bronz. Po remíze v řádné hrací době 3NS pokořilo 1NS až v nájezdech.

Finále. Poslední zápas. S vypětím všech sil jsme se soupeři snažili nedat najevo, že už žádné nemáme. Se závěrečným hvizdem neoblomného rozhodčího se rozplynula naše naděje. Prohráli jsme 2:3 s kloučky z 1T, kde jsem třídním učitelem! Zvažoval jsem kázeňské postihy, žel možnosti změny byly již předchozího dne uzamčeny.

Říká se, že stříbrná medaile je tou nejméně uspokojivou. Je. A co jsem si z turnaje odnesl krom hořkosti? Poučení, že nevědět, jak podplácet, se nevyplácí.

Robert Suchánek