Z HISTORIE ŠKOLY - OD ZALOŽENÍ PO SOUČASNOST
Slavnostní otevření budovy části dnešní Střední
odborné školy a Středního odborného učiliště - MŠP
v Letovicích, tehdy odborných škol živnostenských,
připadlo na slunný letní den - 23. srpna 1931.
Sudičky popřály do vínku jistě jen to nejlepší.
Počínaje 1. zářím nově příchozí chlapci a děvčata
poprvé usedli do lavic, a se stejně slavnostním
rituálem se tomu děje tak doposud.
Učňovské školství v Letovicích tedy získalo, na tehdejší dobu,
moderní a dobře vybavenou budovu, jakou se v té
době mohlo blýsknout jen málokteré město
v tehdejším Československu.
Dlužno poznamenat, že se zrodem nové budovy školy
však není spjat úplný počátek učňovského školství
na Letovicku. To má tradici delší, jeho kořeny
sahají mnohem dál.
Na samém počátku
byly nedělní školy
V dřívějších dobách byli učni vychováváni v
dílnách řemeslnických mistrů. Jejich teoretické
přípravě však nikdo nevěnoval takovou pozornost,
jaké bylo zapotřebí. Učni museli navštěvovat tzv.
nedělní školy opakovací, kde s nimi bylo opakováno
učivo základní školy. Až v druhé polovině
l9. století se v souvislosti s rozvojem průmyslu a
zejména se snahami o povznesení upadajících
řemesel, ukazovala stále naléhavěji potřeba
zřízení samostatného učňovského školství.
Živnostenské komory a větší obce tedy začaly
zakládat pokračovací školy a průmyslové školy
pokračovací. Opodstatněnost učňovského školství
stále vzrůstala, proto postupně získávala i státní
podporu.
Nahlédněme do zažloutlých
stránek historie
V Letovicích byla pokračovací škola zřízena v roce
1886. Administrativně to byla sice samostatná
škola, ale bez vlastní budovy. Vyučovalo se v
obecné škole umístěné tehdy v budově dnešní
základní umělecké školy. Někteří učitelé obecné
školy vyučovali rovněž na pokračovací škole.
Budoucí řemeslníci usedali do školních škamen vždy
v neděli dopoledne a ve všední dny večer, protože
mistři odmítali uvolňovat učně v pracovní době.
Hlavní náplní učiva bylo opakování počtů, odborné
předměty se tehdy ještě nevyučovaly. Pokračovací
školu v jejich počátcích navštěvovalo asi 20 učňů.
Na vyšší úroveň se učňovské školství v Letovicích
vyhouplo až v roce 1905, kdy byla zřízena dvouletá
průmyslová škola pokračovací. Stala se odrazovým
můstkem pro racionálnější vzdělávání. Vyučovalo se
stále však v budově obecné školy. V roce 1907 byla
výuka přeložena do nové budovy měšťanské školy,
dnešní základní školy v Tyršově ulici. Úlohy
správce se ujal řídící učitel obecné školy Emanuel
Janoušek. Interní učitele škola však stále ještě
postrádala, nadále vyučovali, jako externisté,
učitelé místní školy.
K vyučování se žáci scházeli i nadále v neděli
dopoledne, později se podařilo přes velký odpor
mistrů prosadit vyučování ve čtvrtek dopoledne.
Výuka trvala od října do dubna při osmi
vyučovacích hodinách týdně. V náplni učiva se
objevily první vlaštovky - odborné předměty.
Osnovy však nepřihlížely k rozdílům v jednotlivých
oborech, byly pro všechny učně stejné. Vyučovalo
se hlavně odborné kreslení, živnostenské počty a
účetnictví.
Místo za katedrou
učitelé byli na frontě
První světová válka, která vypukla v roce 1914,
neblaze zasáhla také do osudu školy. Vyučování
muselo být zastaveno, protože správce školy E.
Janoušek a další učitelé byli povoláni na frontu.
Výuka byla obnovena až v roce 1918, po vzniku
samostatné Československé republiky.
Poválečný rozmach
na sebe nenechal čekat
Nově ustanovená republika znamenala pro učňovské
školství nové, lepší časy. I vláda mu věnovala
větší pozornost, než tomu bylo doposud.
Živnostenské školy byly spravovány přímo
ministerstvem školství. Vyučování začíná být
diferencováno podle jednotlivých učebních oborů,
na školách se objevují první odborní učitelé.
V letovické škole byla v roce 1922 zřízena dvě
odborná oddělení pro učně živností kovodělných a
živností truhlářských. Důležitým mezníkem v životě
školy je rovněž rok 1924. Škola byla rozdělena na
čtyři oddělení, tehdy nazývané odbornými školami.
Vznikly tři odborné školy: kovodělná, dřevodělná a
oděvnická. Učni ostatních oborů byli zařazeni do
všeobecné školy pokračovací.
Škola měla nadále své sídlo v měšťanské škole.
Ředitel Emanuel Janoušek měl však velký sen, který
se snažil uskutečnit - prosadit výstavbu
samostatné budovy. Obecní zastupitelstvo se však
bránilo. Jeho členové se obávali značného
finančního sousta, které by spolykala výstavba
nové budovy. Zlom nastal v roce 1928. Tehdy
ministerstvo školství po zdlouhavém jednání
přislíbilo finanční podporu a vyslovilo
zastupitelstvu souhlas s výstavbou nové budovy
školy. Výstavba byla zahájena podle projektu
nadaného brněnského architekta ing. Žáčka. Zdálo
se, že město Letovice má vyhráno. Ministerstvo
školství však z úsporných důvodů projekt
zredukovalo. Z projektu byly vyškrtnuty šatny,
jídelna s kuchyní a tělocvična, tedy zařízení,
která škole dlouhá léta chyběla. Celkové náklady
na stavbu představovaly 1,5 milionu Kčs. Škola
byla slavnostně dokončena na počátku léta. Na
žádost obecního zastupitelstva prezidentská
kancelář svolila, aby budova nesla nápis
Masarykova škola práce.
Píše se rok 1931,
nová škola vítá učně
Počínaje prvním zářím 1931, kdy bylo slavnostně
zahájeno vyučování v nové budově školy, byly
zrušeny živnostenské školy ve Svitávce a v
Moravské Chrastové a učni přešli do Letovic. V
roce 1938 byli do školy přiděleni i učni z Kunštátu a Olešnice. Do školy se chodilo 3 - 4
roky podle délky učení, vyučovalo se 1- 2 dny
v týdnu. Nedělní vyučování bylo zrušeno. Vždy
jeden den v měsíci se uskutečnilo praktické
vyučování v dílnách. Byli ustanoveni interní
učitelé. Pedagogové z obecné školy již přestali na
škole vyučovat.
V roce 1935 odešel do důchodu ředitel Emanuel
Janoušek. Novým ředitelem byl jmenován Miloslav
Synek, který zastával funkci do roku 1951.
V roce 1938 byly zřízeny další tři odborné školy
pro učební obory holič a kadeřník, potravinář a
obchodník, umělecký keramik. Při stávajících
odborných školách se zavedlo oddělení pro obory
pekař, řezník, pánský krejčí, obuvník a keramik.
I na chodbách se vyučovalo
Smutným písmem se do života školy zapsalo období
druhé světové války. Po okupaci našich zemí
fašistickým Německem v roce 1939 škola dostala
dvojjazyčný název Berufschulen - Živnostenské
školy. Ředitel a učitelé se museli podrobit
zkoušce z němčiny, kdo ji nesložil, měl nižší
plat.
Počet učňů však nebývale vzrostl. Na šest stovek
chlapců a dívek navštěvovalo školu, učebny
praskaly ve švech. Vyučovalo se i v dílnách a na
chodbách. Důvod? Byl velmi prostý. Rodiče posílali
své děti do učení, aby nemusely na práci do
Německa. Tento smutný čas, kdy na frontách zuřila
druhá světová válka, letovická škola i její
učitelé přežili vcelku bez újmy. Pouze dva
učitelé, Valenta a Schreyer, byli zatčeni v
souvislosti s pokusem partyzánů vyhodit do vzduchu
hotel Na koupališti, ale po šesti týdnech byli
propuštěni.
Na Štědrý den 1944 obsadily budovu německé
jednotky. Výuka byla ochromena. V omezené míře se
vyučovalo na Karlově a ve škole v Třebětíně, ale v
dubnu 1945 muselo být vyučování zcela zastaveno.
Na jaře téhož roku využívala budovu školy Sovětská
armáda. Po několika týdnech se přestěhovala na
letovický zámek. Vyučování tak mohlo být 1.9.1945
ve škole opět obnoveno.
Také po válce učebny
praskaly ve švech
Do poválečného života vstoupila škola s novým
názvem učňovská škola, ten však roku 1947 byl
pozměněn na základní odborná škola. Roku 1954 byl
obnoven název učňovská škola. Učili se zde mladí
dělníci pro obory zámečník, kovář, truhlář, dámský
a pánský krejčí, švadlena, holič a kadeřník,
obuvník a kamnář.
V důsledku hospodářských a politických změn po
únoru 1948 zanikaly tradiční živnosti, což se
v letech 1949 -1951 odrazilo ve zrušení většiny
dosavadních oborů. Škola se specializovala na
obory kovodělné a dřevodělné. Ze školy v Bystřici
nad Pernštejnem byl do Letovic převeden obor
automechanik. Změna politického a hospodářského
ovzduší ve společnosti však přispěla i k výuce
nových oborů. V roce 1956 se v letovické škole
začali učit budoucí zedníci a poté o rok později
tkadleny krajek. Po roce 1962 se objevily další
obory: prodavač potravinářského zboží a prodavač
smíšeného zboží. V 60. letech také po dobu čtyř
let zajišťovala škola teoretickou výuku pro obor
kuchař-číšník ve dvou třídách umístěných v Lomnici
u Tišnova.
Rostoucí počet žáků vedl k tomu, že škola byla
neustále se zvětšujícímu počtu žáků těsná.
Nedostatek prostor vhodných pro výuku, přiměl
vedení školy k několika přestavbám budovy.
V prvních poválečných letech škola získala
privátní jednopatrový obytný dům, přiléhající z
pravé strany k budově školy, který byl přeměněn na
internát pro učně keramických oborů. Po zrušení
internátu v roce 1952 bylo na budově nadstaveno
druhé poschodí a škola tak získala dvě učebny a
sklad.
Do školy až po obědě
V 60. letech, kdy se počet učňů neustále zvyšoval,
muselo být zavedeno vyučování na směny a od
školního roku 1969/70 se začalo vyučovat ve třech
učebnách umístěných v letovickém zámku. V roce
1972, v době, kdy stál v čele vedení školy ředitel
Jindřich Siegel, byla provedena nadstavba nad
přízemní budovou učňovských dílen. Kapacita školy
se rozšířila o čtyři učebny. Ve školním roce
1973/74 byla provedena rekonstrukce pravé části
budovy, čímž byly získány další dvě učebny.
Škola tak disponovala 13 učebnami. Po těchto
úpravách mohlo být zrušeno vyučování na směny a
výuka v chátrajícím zámku. Škola však nadále
citelně postrádala vlastní tělocvičnu a jídelnu,
proto byla v 70.letech připravována další
přístavba. V roce 1970 byla zahájena generální
oprava pravé části budovy, na níž měla navazovat
výstavba nového křídla. Byl zřízen byt školníka a
nová sociální zařízení pro žáky.
Tomáš Garigue Masaryk -
součást koloritu školy
Poté, co město Letovice v roce 1931 postavilo
novou budovu školy, stala se nedílnou součástí
jejího koloritu socha T. G. Masaryka, která se
stala dominantou přilehlé zahrady školy, kde byla
umístěna. V letech nepříznivých pro demokratický
vývoj naší země musel být odstraněn nejen nápis
„Masarykova škola práce“ z čelní zdi budovy, ale
také socha T.G.M. Občany Letovic však byla pečlivě
uschována. V období Pražského jara roku 1968 se
socha Masaryka opět zaskvěla v zahradě školy, aby
v období normalizace v roce 1974 opět byla
odstraněna. Po politických změnách v roce 1989 se
socha stala ozdobou Masarykova náměstí v
Letovicích, kde byla instalována před budovou
městského úřadu. Také čestný název „Masarykova
škola práce“ byl SOU opět propůjčen.
Rozsáhlá reforma školství –
důležitý milník v životě školy
Na přelomu 70. a 80. let byla odstartována
rozsáhlá reforma československého školství. Bylo
rozšířeno teoretické vyučování na úkor praktického
výcviku, byly zavedeny nové předměty, zejména
všeobecně vzdělávací - dějepis, ruský jazyk. Počet
hodin teoretického vyučování značně vzrostl, počet
dnů věnovaných odbornému výcviku značně poklesl. V
prvním ročníku byl věnován odbornému výcviku jen
jeden den v týdnu, v druhém a v třetím ročníku se
teoretické a praktické vyučování střídalo ob
týden. Učni začali přicházet na učiliště po
ukončení osmé třídy základní školy. Na učilišti
byla výuka v novém pojetí zaváděna postupně
v jednotlivých oborech od školního roku 1979/80.
Přestavba byla zakončena v školním roce 1983/84,
kdy byly již všechny obory vyučovány podle nových
osnov. U některých učebních oborů došlo k větším
změnám. V roce 1984/85 byl místo učebního oboru
automechanik zaveden obor mechanik - opravář pro
silniční motorová vozidla a dosavadní dvouletý
učební obor strojní krajkářka byl nahrazen
tříletým oborem pletařka. V souvislosti s těmito
změnami byl v roce 1979 nahrazen dosavadní název
učňovská škola názvem střední odborné učiliště.
Při velkém vzrůstu počtu hodin nestačila kapacita
školy, a proto se muselo začít vyučovat i ve dvou
učebnách v budově LŠU na náměstí.
br>
V roce 1981 se oslavovalo
půl století školy
V roce 1981 se konaly oslavy 50. výročí otevření
budovy SOU. Hlavní akcí bylo slavnostní
shromáždění v SKP v Letovicích dne l5.května 1981
za účasti hostů z města, okresu i kraje.V
jubilejním roce SOU navštěvovalo 526 učňů, z toho
194 dívek. Výuka probíhala ve 20 třídách, Na
učilišti působilo řízení..19 pedagogických pracovníků.
Učni byli připravováni v osmi učebních oborech:
truhlář, mechanik - opravář pro silniční motorová
vozidla, zedník, pletař-ka, tkadlena, prodavač
potravinářského zboží, prodavač smíšeného zboží a
strojní zámečník. Na učilišti probíhala jen
teoretická výuka, praktický výcvik se uskutečňoval
v sedmi učňovských střediscích. Učňovské středisko Univy Blansko mělo umístěno dílny v přízemí školní
budovy. Učni byli připravováni pro více než 50
podniků z celé Moravy, částečně i z východních a
jižních Čech.
Tvář školy a její metamorfózy
Počínaje rokem 1981 prošlo SOU velkými změnami.
Měnil se způsob života, myšlení, výuky. V roce
1984 bylo vytvořeno komplexní odborné učiliště. Se
SOU bylo sloučeno dosavadní učňovské středisko
Univy Blansko, kromě truhlářských dílen,
umístěných v budově SOU a automechanických dílen,
nacházejících se v budově bývalé tiskárny Humana,
pod správu učiliště přešel i internát Univy.
Současně byla učilišti podřízena odloučená
pracoviště Jednoty Boskovice, Potravin Boskovice,
OSP Blansko, Tylexu Letovice a Bytexu Letovice.
SOU začalo zajišťovat nejen teoretické vyučování,
ale i praktické a výchovu mimo vyučování.
Teoretickou výuku zabezpečovalo 20 učitelů, dále
na učilišti působilo 25 mistrů odborného výcviku a
11 vychovatelů. Učiliště ve školním roce 1984/85
navštěvovalo 559 učňů.
Provozovatelem SOU se stala Univa Blansko, která
převzala budovu SOU do své správy a zabezpečovala
učiliště i po materiální stránce. Učitelé zůstali
zaměstnanci odboru školství tehdejšího
jihomoravského krajského národního výboru, který i
nadále SOU řídil. V souvislosti s organizačními
změnami na SOU byl od 1.9.1984 jmenován novým
ředitelem ing. Josef Pokorný, který do té doby
působil jako profesor SPŠS v Jedovnicích.
Situace, za které komplexní učiliště zahajovalo
činnost, nebyla snadná. V roce 1985 se zhoršily
podmínky pro výuku, protože byla zahájena
generální oprava budovy LŠU, a SOU tak přišlo o
dvě učebny, které v ní používalo. Podařilo se sice
získat náhradní učebny v agitačním středisku a
internátě Bytexu, ale přecházení učitelů mezi
čtyřmi objekty značně ztěžovalo výuku. V roce 1986
musely být vyklizeny dílny oboru mechanik opravář.
Budova bývalé tiskárny Humana, ve které byly
umístěny, byla asanována v souvislosti s výstavbou
silničního průtahu Letovicemi. SOU získalo
náhradní prostory v budově bývalé klempířské dílny
v Tyršově ulici č. 491. Vyvstávala však stále
naléhavěji nutnost konečně realizovat plány na
přístavbu budovy SOU, odkládané již několik let.
Prostory školy stále nedostačující
Práce na přístavbě byly zahájeny na podzim roku
1985. SOU se nepodařilo najít stavební podnik,
který by zajistil vybudování základů, proto bylo
nutné je provést svépomocně. Vzhledem ke složitým
terénním podmínkám - naplaveninám a spodní vodě -
se jednalo o úkol značně složitý. Musely být
vyhloubeny jámy víc jak tři metry hluboké,
vyplněny dusaným pískem a teprve na tomto podkladu
byly zřízeny vlastní základy. S pomocí místních
podniků, které zapůjčily stavební techniku, a díky
rozsáhlé obětavé činnosti zaměstnanců a žáků se
podařilo základy včas dokončit. Na těchto
základech potom byla postavena třípodlažní budova,
která byla postupně uváděna do provozu.
V první etapě se zprovoznila část třetího podlaží
s učebnami. Od 1.9.1987 se veškerá teoretická
výuka prováděla v budově SOU. Současně se
zprovoznilo přízemí, kde byla otevřena moderní
autodílna. Na uvedení do provozu druhého podlaží
se muselo ještě rok počkat. V tomto podlaží je
umístěna jídelna s výdejnou a provozní výtah.
Stravování v nové jídelně začalo až v průběhu roku
1988/89.
Touto přístavbou se získaly dvě kmenové učebny,
malá učebna výpočetní techniky, kabinety, sociální
zařízení, výdejna stravy, jídelna s kapacitou 100
žáků a dílna pro odborný výcvik učebního oboru
mechanik - opravář se zaměřením pro silniční
motorová vozidla. Půdorys budovy změnil svůj tvar
z obrysů písmene L na obrys písmene U. Rovněž byla
vybudována centrální šatna a byla přistavena druhá
strojovna pro truhláře.
Během školního roku 1989/90 byla uvedena do
provozu čistička odpadní vody. Byla také provedena
úprava terénu v okolí učiliště, zpevněn a
vyasfaltován povrch komunikací.
Vedení školy nadále však pálily některé vážné
nedostatky, které znesnadňovaly život žákům i
učitelům. Jedním z velkých nedostatků bylo, že SOU
nemělo vlastní tělocvičnu. K výuce se používala
tělocvičná hala TJ Letovice. Také internát zcela
nevyhovoval nárokům na ubytování přespolním učňům.
Listopadová revoluce
zvedla stavidla změnám
Po listopadové revoluci 1989 prochází SOU
zásadními proměnami. Ukazuje se, že omezení výuky
odborného výcviku, ke kterému došlo v posledních
letech, měla nepříznivé důsledky na pracovní
schopnosti absolventů. Proto dochází k navýšení
hodin odborného výcviku zejména u 1. ročníků
v souvislosti se zaváděním alternativních osnov v
učebních oborech prodavač a zedník.
Dne l.února 1991 se SOU po materiální stránce
osamostatnilo a je řízeno Ministerstvem vnitra. Na
žádost kolektivu pedagogických pracovníků SOU a
odboru školství souhlasí ministerstvo školství se
zřízením Rodinné školy v Letovicích a zařazením
této školy do sítě středních odborných škol od
1.9.1991. Rodinná škola v Letovicích byla zaměřena
blokem volitelných předmětů na hospodářskou
administrativu.
Od l.2.1991 bylo učiliště zřízeno jako samostatná
příspěvková organizace s právní subjektivitou.
Zřizovatelem je Ministerstvo vnitra České
republiky, které v rozsahu nové působnosti SOU
řídí a plánuje přípravu na dělnická povolání v
novém učilišti. Ministerstvo školství, mládeže a
tělovýchovy řídí učiliště po pedagogické stránce.
V únoru 1991 byl MŠMT navrácen čestný název, který
kdysi nesla, takže název školy byl Střední odborné
učiliště - Masarykova škola práce, Letovice.
Devadesátá léta -
další změny v životě školy
Počátkem devadesátých let 20. století začíná
období, které vnese nový vítr do všech
prostor školy. Ministerstvem vnitra ČSFR byl
vyhlášen konkurz na ředitele školy. Vítězkou se
stala JUDr. Sylva Ducháčková a počínaje dnem 1.
září 1991 se ujala funkce. Byl vypracován nový,
progresivní, avšak velmi pružný systém řízení
školy. Vzrostly pravomoci i odpovědnost
jednotlivých vedoucích pracovníků. K zajištění
bezproblémového chodu údržby, zásobování,
investičních akcí a dalších nezbytně technicko
hospodářských činností napomohl nově utvořený
technický úsek.
Vedení školy ve své snaze rozšířit nabídku
veřejnosti a uspokojit potřeby nové rodící se
společnosti, hledalo a také nacházelo nové cesty
ke vzdělání mladých lidí, po kterých volala nová
doba. Poprvé v historii učiliště se otevírá
dálkové nástavbové studium ukončené maturitou.
Velký zájem studující projevili o studijní obor
dřevařská a nábytková výroba. K širokému spektru
učebních oborů přibyl nový obor klempíř se
zaměřením na strojírenskou výrobu. Rozšiřovaly se
rovněž prostory pro odborný výcvik, a to
rekonstrukcemi a efektivnějším využitím dříve
nevyužitých prostor, například kotelny.
K zefektivnění výchovně vzdělávacího procesu a
praktické výuky výraznou měrou přispěla moderně
vybavená učebna pro výuku výpočetní techniky.
Zkouška dospělosti
nejen pro maturanty
Vedení školy pružně reaguje na změny v politicko
ekonomickém dění společnosti, které sebou přinesla
listopadová revoluce. Přichází veřejnosti vstříc i
se širokou nabídkou rekvalifikačních a dalších
kurzů, které umožňují nejen absolventům školy, ale
i dalším zájemcům, pohotově rozšířit či změnit
profesní zaměření a se ctí obstát v novém stále
náročnějším pracovním zařazení. Ve školním roce
1993—94 se poprvé v historii SOU uskutečnily
maturitní zkoušky žáků nástavbového studia oboru
dřevařská a nábytková výroba. Z 30 začínajících
žáků k absolutoriu dospělo sice jen třináct
chlapců, o to více si však ze své alma mater
odnáší tolik potřebných teoretických vědomostí i
praktických dovedností do své profese.
Vždyť propracovanost a náročnost výchovně
vzdělávacího procesu uváděná v život je každodenní
zkouškou vyspělosti a připravenosti také vedení
školy a všech jejich pedagogických pracovníků.
Toho si je ředitelka školy vědomá, a proto napřela
síly k tomu, aby SOU získalo akreditaci od
ministerstva školství k organizování kurzů
pedagogického minima pro mistry SOU, SPV a PPV.
Současně vedení školy nezapomíná na další
zvelebování prostor budovy školy. Počínaje 1.
zářím 1993 tak poprvé usednou žáci a pracovníci
školy v prostorné jídelně k chutnému obědu,
připraveném v nově zbudované kuchyni školy,
vybavené nejmodernější technologií.
Bohatý program pro volný
čas také formuje mládež
Ve školním roce 1994 – 95 střední odborné učiliště
slavnostně zahajuje denní dvouleté nástavbové
studium v oborech dřevařská a nábytkářská výroba a
podnikání v oboru. Svobodu a demokracii, kterou
nabídla nová společnost, si mládež leckdy vysvětlí
po svém. Také v učilišti proto dochází v průběhu
školního roku k velkému nárůstu výchovných
problémů, zvláště u žáků prvních ročníků. Jak tomu
zabránit? Odpověď rozhodně není snadná. Kdo hledá
řešení, najde. Škola připravila bohatý program pro
naplnění volného času žáků. Nejrozmanitější
kulturní akce střídají výchovné, sportovní,
společenské, zábavné programy, besedy, setkání.
První maturanti denního studia
opouští školu
Učiliště opouští první absolventi denního
nástavbového studia. Slavnostní předávání
maturitních vysvědčení se uskutečnilo v červnu
1996 v koncertním sále ZUŠ Letovice. V tomto
školní roce navštěvovalo učiliště 536 žáků
v osmnácti třídách učebních oborů a ve čtyřech
třídách nástavbového studia. Pedagogičtí
pracovníci napřeli své síly k řešení náročných
pedagogických úkolů, týkajících se zejména
dosažení výchovných a vzdělávacích cílů u žáků.
Na začátku tohoto školního roku začal při SOU-MŠP
pracovat Středoškolský klub mládeže, který je
členem Asociace středoškolských klubů ČR. Účast v
tomto klubu nabídla žákům další možnosti aktivity
a seberealizace.
Své dovednosti úspěšně
prezentují žáci i v zahraničí
V následujících letech 1996 – 97 klesl počet žáků
o 140, protože v tomto roce chyběly první ročníky.
Stalo se to v důsledku zavedené devítileté povinné
školní docházky na základních školách. Rozvíjí se
spolupráce se Středoškolským klubem a Asociací SK
ČR. Žáci mají možnost účastnit se nejrůznějších
výstav tvořivosti i v zahraničí. Žák letovické SOU
školy v tomto roce úspěšně prezentoval své výrobky
až v Jihoafrické republice na Mezinárodní
přehlídce vědecko-technické činnosti mládeže.
S povodní připluly starosti ...
V noci ze 7. na 8. července 1997 postihla město
Letovice povodeň.
Voda se vylila nejen z koryta řeky Svitavy, ale i
z Křetínky, a nevyhnula se i budově SOU – MŠP.
Nevítaný vodní živel zaplavil přízemní prostory
budovy až do výše kolen. Pod hladinou zčásti
zmizelo veškeré strojní vybavení, sloužící pro
praktickou výuku žáků, včetně veškerého materiálu
určeného nejen pro výuku. Přestože nárazová vlna
povodně opadla ještě v odpoledních hodinách téhož
dne, způsobila škole materiální a finanční škody
ve výši několika milionů korun. Starosti s
odstraňováním rozsáhlých škod způsobily
pracovníkům školy na jejich čele nejednu vrásku.
Namísto prázdninového odpočinku zaměstnanci školy
likvidovali následky povodně až do začátku nového
školního roku. Definitivní tečku za odstraňováním
škod učinila škola teprve až v roce 2001.
Spojením dvou středních
škol vznikl nový subjekt
Školní rok 1997 - 98 vnesl do života školy další
významné změny. K 1. lednu 1998 vznikl splynutím
SOU – MŠP se Střední odbornou školou Letovice nový
právní subjekt - Střední odborná škola a Střední
odborné učiliště Letovice.
K 1. září 1999 byl škole opět propůjčen čestný
název „Masarykova škola práce“. V první polovině
roku 1998 tedy škola vyvíjela činnost již jako
rozšířený subjekt. Počet žáků činil 449, z toho v
SOU bylo 337 a v SOŠ 92 (chyběly druhé ročníky). V
rámci účasti ASK ČR na mezinárodních výstavách
tvořivosti mládeže byl vybrán žák školy pro její
reprezentaci v Portugalsku.
V tomto školním roce vedení školy intenzívně
pracovalo na přípravě velké investiční akce –
rozsáhlé nástavby střech nad blokem A – C. Jejím
cílem bylo zvýšit počet vhodných prostor, jejichž
nedostatek školu trápil stále více.
Modernizuje se, rekonstruuje se
Po usilovných a zdlouhavých jednáních se vedení
školy podařilo prosadit rozšíření nabídky
studijních oborů o tzv. „průmyslovky“, a to
studijní obory stavebnictví a textilní
technologie, a tím opět výrazně rozšířit nabídku
studijních oborů pro absolventy základních škol.
Žáci se v tomto roce zúčastnili řady výstav, kde
obhájili dobré jméno školy. Například z výstavy
„Vzdělání a řemeslo“ v Českých Budějovicích a „Mladex“
v Brně si odvezli řadu nejvyšších ocenění.
Skvělé výsledky žáků umožnily také jejich účast na
mezinárodní výstavě Vědy a techniky v Toulouse ve
Francii. Zatímco v tomto školním roce žáci
studovali v šesti studijních a v šesti učebních
oborech, v budově školy se svižným tempem
rekonstruovaly mnohé prostory. Modernizovaly se
učebny pro odborný výcvik, do nichž se instalovalo
nejmodernější vybavení pro praktické vyučování.
Přistavovala se tělocvična s posilovnou, kterou
můžou škole závidět mnohá fitcentra. Vyrostly
čtyři zbrusu nové učebny pro teoretické vyučování,
dvě odborné učebny a kabinety pro učitele. To vše
v hodnotě zhruba dvou desítek milionů korun.
Veškeré stavební práce, konající se za plného
provozu školy, zvládli pedagogičtí a ostatní
zaměstnanci školy na výbornou. Nové ekonomické
myšlení vedení školy nezůstalo teorií. V tomto
školním roce byla zahájena příprava projektu školy
na úspory energií a využití odpadního materiálu z
truhlářských dílen.
Nově zbudované prostory
zlepšily nejen kvalitu výuky
Další školní rok 1999 - 2000 se zapsal do historie
školy opět výrazným písmem. Dne 8. října byla za
účasti představitelů státu slavnostně otevřena
nástavba školy a novotou vonící prostory zaplnili
žáci se svými učiteli. Výrazně se tak zlepšila
nejen kvalita výuky a podmínek pro práci
pedagogických pracovníků, ale i celkový studijní
komfort žáků. Navíc se v tomto roce vedoucím
pracovníkům podařilo získat potřebné vybavení
v hodnotě milionu korun, zejména pro nově otevřený
obor Stavebnictví, a to zcela zdarma.
Také v tomto roce žáci školy byli velmi úspěšní v
řadě akcí a soutěží, a to v oblastní i celostátní
úrovni. Např. Iva Stejskalová získala 1. místo v
celostátním finále soutěže v kreslení na počítači.
Vavříny ozdobily rovněž žáky sportovních soutěží.
Významná byla také činnost studentské společnosti
„O2“. Program nadace Junior Achievement umožnil
založit reálnou firmu, ve které studenti podnikali
a byli zařazení do celostátních přehlídek v Praze.
Také na republikové výstavě „Vzdělání a řemeslo“
v Českých Budějovicích získal výrobek žáků školy -
toaletní souprava s taburetem – stříbrnou medaili.
Koncem roku 2000 byly dokončeny veškeré práce
zaměřené na likvidaci následků povodně. Úspěšně
byla také završena akce Zapojení kogeneračních
jednotek, kotle na spalování biomasy a sušárny
řeziva. Výsledky toho úsilí školy na sebe
nenechaly dlouho čekat. Výrazné úspory energie si
škola mohla na svůj účet připsat již v prvním
pololetí následujícího roku.
Od r. 2001 po současnost
Aktivity školy se zaměřily především na zlepšení zázemí, vybavení školy a
vzdělávání pro potřebnou počítačovou gramotnost pedagogů i žáků. Postupně
byly zřizovány další učebny PC, kmenové učebny vybavovány dataprojektory a další technikou,
kabinety počítači a provedeno jejich zasíťování s přístupem na internet, učitelé notebooky.
Ve školním roce 2002/2003 byla zřízena třetí počítačová učebna a byla zahájena přestavba
čističky odpadních vod na tolik potřebný sklad materiálu. Zároveň škola musela řešit dopady
úbytku žáků v základních školách a přebujelé nabídky středních škol v regionu. S účinností
od 1.9.2004 zahájila škola tzv.“optimalizaci zdola“: po dohodě s SOU Boskovice, s nímž učila
některé totožné obory, byly obory Automechanik a Klempíř nabízeny jen v Boskovicích a obory
Truhlář, Tesař a Zedník jen v Letovicích.
Důležitým mezníkem bylo zahájení výstavby nového domova mládeže v těsné blízkosti školy.
Jeho slavnostní otevření 30.srpna 2004 znamenalo ukončení ubytování žáků školy v
nevyhovujících podmínkách likusové stavby U koupaliště a počátek jejich bydlení v
krásné, moderní a perfektně vybavené budově nového domova mládeže. Škola v
těchto létech aktivně spolupracovala se školami v zahraničí, např. se školou v
německém Hirschfelde nebo v rámci projektu Comenius-Socrates se školami v Portugalsku a Polsku.
Aktivity školy v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie (kogenerační jednotky,
fotovoltaický a fototermický systém, spalování dřevního odpadu z truhlářské výroby,
dispečerské řízení energetického systému) vedly k ocenění, které škola získala v
r. 2004 od České energetické agentury-„Energetický projekt roku 2003“. Tyto aktivity
vedly také k tomu, že škola byla v r. 2006 určena Radou Jihomoravského kraje Regionálním
centrem pro obnovitelné zdroje energie a organizaci soutěží Enersol (zaměřeny na
vzdělávání v této oblasti) v Jihomoravském kraji. Do organizace těchto soutěží se
zapojili pedagogové i žáci školy a dosáhli výrazných úspěchů při reprezentaci
Jihomoravského kraje v národní i mezinárodní úrovni.
Ve školním roce 2008-2009 vyučuje škola 420 žáků ve čtyřletých, tzv. maturitních
oborech (Stavebnictví, Obchodně podnikatelská činnost a Nábytkářství), tříletých
oborech s výučním listem (Truhlář a Zedník) a dvouletém denním nástavbovém
studiu, zakončeném maturitní zkouškou a určeném pro absolventy tříletých oborů (Podnikání ).
